témata týdne

Young, wild & free!

13. listopadu 2012 v 20:40 | Crumb ♀
Zdravím tu hrstku lidí, která zavítala na můj blog :)

Trochu navážu na téma týdne, o kterém jsem filozofovala minule a to na alkohol. Nechci tím říct, že moje osobnost je s ním nějak zásadně spojena, ale jistou souvislost to má.

Možná jsem na to mladá a upřímně je mi to jedno. Když si člověk trošku popije s kamarády a umí pít s mírou, není na tom nic špatného, to už přeci víme. Mám celý život před sebou a nechci řešit, zda je něco rakovinotvorné, budu po tom mít ekzém nebo se potom zhubne desítky kalorií. Kdyby se měl člověk zabývat vším, na co nás upozorňují různé průzkumy a rádoby vědecké experimenty, nemohli bychom nic a mohli všechno.

Řekla jsem si, že to prostě řešit nebudu. Samozřejmě, že si ohlídám, abych si neprochlastala játra nebo nezačala kouřit a nezdevastovala si plíce. Někdy si dám panáka s přáteli a pokouříme u toho vodnici a já na tom prostě nevidím nic špatnýho. Možná to někdo za užívání nepovažuje, já holt ano a vyvrátit si to nenechám.

To ovšem neznamená, že takhle prožiju celý mládí. Jsou i jiné činnosti, ale proč to nenechat volně plynout? Naskytne-li se příležitost, půjdu, pokud ne, tak se nic neděje. Žiju jenom jednou a mládí je nejkrásnější období života, tak mi prosím promiňte, že toho využívám.

Až budu moct, chci chodit na zábavy, do tanečních a využít každou příležitost bavit se. Stejně tak bych se chtěla podívat na různá místa a spoustu věcí ještě zkusit. Třeba se všechno nepovede, ale nu což, vždyť na tom nezáleží.

Alkohol nosíme naruby ;)

18. října 2012 v 19:01 | Crumb ♀
Ahoj,
tak jsem po pauze zase zpátky :) Ano, ano, pořád odcházím a zase se vracím, ale což, je to můj blog a já si do svého blogu klíďo píďo budu chodit jako do holubníku ;)

Alkohol? Právě jsme alkoholy brali v chemii, ale o tom ten článek asi být nemá, že?
Má to snad být o tom, jak je hnusný a odporný a o tom, že škodí, nebo o tom, jak se díky němu cítíme sebevědomější a zapomeneme na starosti a každodenní stres?

Naše zemička je "země piva", snad do každého vánočního cukroví (nejen vánočního) přidáváme Rychlou Univerzální Medicínu, no a naše moravská vína také nepatří k těm nejhorším, ba naopak. Alkohol se mnohdy vyklube v jakousi tradici, jako na té Moravě například. A když jsme u tradic, můžeme přejít ke kultuře a našemu jídlu, k němu to pivečko po knedlu vepřu zelu prostě neodmyslitelně patří. Alkohol je vlastně součást světového dědictví. To máme české pivo; moravské, francouzské, italské nebo argentinské víno; skotská a irská whiskey; ruská vodka; japonské saké nebo slovenská pálenka. A to zdaleka není všechno. No, umíte si ještě bez ethanolu představit život?

*Originální titulek článku*

9. května 2012 v 19:39 | Crumb ♀
Po dlouhé době vás opět zdravím :)
Nějak mi docházejí náměty na články a témata týdne stály za starou bačkoru, až teď konečně přišlo něco kloudného, k čemu bych se mohla vyjádřit.


Já se už kolikrát snažila být originální, ale stále zjišťuju, že čím víc se snažím, tím více se někomu (něčemu) podobám. Zajímavý ukáz, že?

Ale jak zařídit, abych na originalitu nemyslela a řídila se prostě podle svého a nebyla ničím ovlivňována?

Někdo mi kdysi říkal, že spoustu spisovatelů a tvůrců nemá doma třeba televizi, aby jim to nepokazilo inspiraci, no něco na tom bude.

Když si vezmu svůj a den a věci, které mě mohou ovlivňovat, tak je toho celkem hodně. Ráno vstanu a při snídani koukám na televizi-jeden z největších vlivů, to co vidíme se snažíme napodobovat, slyšíme, co se děje. Potom cestou do školy potkám spoustu lidí, různě oblečených. Ve škole kromě lidí slyším odlišné názory, jak od učitelů, tak od spolužáků. Po škole sednu k počítači a zkouknu Facebook-ten největší uzel názorů, obrázků, fotek a informací. Denně také poslouchám hudbu, čtu knížky nebo sleduju filmy.

Je tedy velmi těžké nenechat se ovlivnit. Když jsem kupříkladu chtěla složit písničku, nemohla jsem přijít na melodii, která by nepřipomínala žádnou písničku. Nebo jsem chtěla vyfotit fotku a nenapadlo mě nic, co by ještě neexistovalo. Každý názor, obrázek, melodie, to všechno nám jakkoliv utkví v paměti a ani o tom nevíme (zatímco některé věci tam utkvívat nějak nechtějí ;)). Pak se marně snažíme vymyslet "něco originálního", ale jak, když se nám tam motá nápad někoho druhého a ani o tom nevíme?

Dřív jsem byla zastánce originality (viz Originalita nade vše) i teď samozřejmě jsem, ale nesmí se to brát tak vážně. Přeci jenom v dnešní době je velmi složité vymyslet něco, "co tu ještě nebylo". Stačí detaily, jako nápis na tašce, názory nebo vlastní citát. Když se moc snažíme o originalitu, nemusí se vůbec dostavit, ba naopak. Každý člověk je originál, nejsou dva stejní lidé. Můžeme se ale od davu odlišit oblékáním či snad odlišnámi názory, ale jedno vám můžu říct určitě: originální to bude vždycky, když to bude spontání a nebudeme o tom přemýšlet ;)


Tak se mějte, Crumb ♀ :)

Kdyby byly v pr*eli ryby...

15. února 2012 v 20:23 | Crumb ♀
...tak by nemusely bejt rybníky.

No to je mi "povedené" téma týdne. Já větu "Co by se stalo, kdyby..." úplně nesnáším a vždycky, když se nějaký spolužák takhle na něco zeptá při dějepise, potichu si řeknu: "Kdyby byly v pr*eli ryby, tak by nemusely bejt rybníky!"

Kdyby, kdyby...

Když jsme byli se školou v našem úchvatném národním muzeu na výstavě o starých pověstech českých, tak tam byla i dotyková obrazovka s mapou Evropy. Vy jste mohli změnit rozhodnutí praotce Čecha a zvolit jinou zemi, kde by se Slované usídlili. Mně to spíše přišlo jako taková menší reklama na Česko. Vy jste si zvolili zemi, např. Francii, v tu ránu bylo všechno jinak, každá země na jiném místě a tak dále. A potom se vám ukázal krátký text o tom, jak by v té Francii Češi žili. Matně si vzpomínám, že tam bylo něco jako: "Češi by měli asi 60 mil. obyvatel, vyráběli by výborné víno, ale stále by si stěžovali, že si vybrali špatné místo pro život."

Tak, možná je to pravda. Strašně mě mrzí, jak všichni jenom nadávají. Máme špatný silnice, politiky, "celebrity", koleje, ... a bla bla bla. Ano, nejsme ideální stát, ale jsou na tom hůř a strašně se zapomíná na naše kladné stránky. Jsme prý 8. nejkrásnější národ na světě, máme krásnou přírodu a krajinu. Naše Škodovka je podle Britů strašně dobrý auto. Panorama Prahy je považováno za jedno z nejnádhernějších, a tak bych mohla pokračovat. Krade a vraždí se úplně všude, Američani jsou na tom s obezitou asi stejně jako my, takže si myslím, že nikomu neni co závidět. Ale to jsem tady už probírala.

V dějepise tahle věta zaznívá častokrát. Co by se stalo, kdyby čeští stavové vyhráli bitvu na Bílé hoře? Ale proč si na to odpovídat? Jednou se to stalo, nic se nezmění a záleží na okolnostech.

Nepřemejšlejme nad tím, co kdyby, ale zaměřme se na to, co se děje nyní. Zkrátka, nenípejte se v minulosti a žijte přítomností ;)

Crumb ♀ :)

PS: Prosím, přidejte se na mojí stránku na Facebooku, založila jsem jí o víkendu a zatím je tam kolem 20 lidí, ale snad se to rezjede :D --> I'm a teenager! So what?

Řasenkou to začalo...

2. ledna 2012 v 12:33 | Crumb ♀
...lakem na nehty to pokračuje...

Ahojky,
tak téma týdne se celkem vyvedlo. Jakoby mi někdo četl myšlenky! Zrovna včera přemýšlím o nějaké skříňce, kam bych schovávala všechny svoje tajnosti, deníček a věci, které pro mne moc znamenají, vzpomenu si na Popelku a její sovu Rozárku, když vtom začnou hrát v rádiu Kdepak ty ptáčku hnízdo máš. No, já mám ale štěstí.

Už v září jsem přemýšlela, že by můj život potřeboval nějakou změnu a uvědomila jsem si, že světu chci dát najevo jaká doopravdy jsem. Zatím jsem moc nepostoupila, ale malými změnami se blížím k cíli.

Na táboře jsem zjistila, že mi strašně sluší řasenka, tak proč se nenamalovat i do školy? V osmičce nic nového a řasenku mi mamka povolila. Potom dlouho nic, ale teď o Vánocích se opět něco přihodilo. Nikdy před tím jsem si na vlasy nenechala šáhnout od nikoho jiného, než od kadeřnice, naposled ve školce (to jsem si sama ostříhala ofinu), ale teď jsem to povolila mé mamce. Na silvestra jsem si asi po sto letech nalakovala nehty. A kupodivu se mi i povedly. Když jsme byly s mamkou o Vánocích za ségrou, ta mi řekla, že když si budu praskat klouby, vytahají se ty "žlábky?" a budu mít "třepavku?". Od té doby se snažím s tím přestat a daří se!

Jsou to drobnosti, ale společně tvoří jednu velkou cestu za lepším životem.

"Chčije a chčije..."

27. října 2011 v 20:50 | Crumb ♀
Vím, já vím,
lidi jsou na tom hůř,
v Africe, kde nemaj co jíst,
tam nevědí, co to je mít chuť,
jsme asi rozmazlený
a neumíme žít.
Když prší, chceme slunce,
když je vedro, chceme déšť,
to není důležitý přece,
co nám zrovna chce Bůh snést.

Ahojky,
začala jsem jednou slokou z mojí první písničky. Myslím, že je docela pravdivá. Místo toho, abychom byli rádi za to, co máme, pořád si jenom stěžujeme. Dříve si s takovým deštěm poradili a uměli ho využít. Co takový staří Egypťané a jejich zavlažovací systém? Dnešní lidé si vůbec neváží toho, co mají.

Když po horkém letním dni sprchne, nemusíme zalévat a pročistí se vzduch. Déšť je něco tak úžasného! Neříkám, že skákám nadšením, když začne "chcát", ale snažím se nestěžovat si. Někdy mám takovou utahanou náladu, že si přeju aby pršelo a já se mohla zachumlat do deky a spát. A co je nejlepší? Když usínate v karavanu, zapnuté topení, do střechy burácí kapky letního deště a vy jste zachumlaní do peřiny.

Z obou světů...

18. října 2011 v 21:39 | Crumb ♀
Ahojky,
předem se omlouvám za menší neaktivnost. Jaksi chyběla inspirace a čas. Teď ale k tématu. Pod pojmem "druhý svět" mě napadne Hannah Montana. Ano, právě teď vypadám jako malá holka. Jenže to si řeknou ti, co ten seriál nikdy neviděli. Ale to teď řešit nechci. Ona taky měla dva světy. Život rockové star a život normální holky chodící na střední. Spousta z nás má dva světy, jen ne tak viditelné.

Černá hodinka

3. října 2011 v 21:00 | Crumb ♀
Ahojky,
ať chceme nebo ne život jde dál a lidi se vyvíjejí. Vynálezci kutí a vymyšlejí nové a nové vymoženosti, jenom dneska už nesklidí takový úspěch jako kdysi. A když ano, nedožijí se ho. Mezi kupu vymožeností patří i elektřina, která ulehčuje život na Zemi už nějaký ten pátek. Díky elekřině máme počítače a internet a díky internetu Blog.cz bez kterého bych právě teď nemohla psát téma týdne.

Všechno se vším souvisí. Nebýt těch bílých krabiček na stěnách ve výšce lýtek meteorologové by nemohli zkoumat počasí a nevěděli bychom jestli si zítra vzít deštník nebo paraple. Rusové by asi steží vyslali raketu a tím pádem bychom nemohli stoprocntně potvrdit, že Země je kulatá (na pólech sploštěná).

Takže si vytáhněte papíry...

19. září 2011 v 19:45 | Crumb ♀
Ahojky,
tak přesně takhle to dopadá, když zrovna velké ticho ve třídě není. Ale to zřejmě napadne každého. Skoro všichni si totiž představíme křik učitele, který zrovna beznadějně napomíná řinčící třídu. Jenže ticho můžeme chápat také jako samotu, smutek a klid...

4 něžná pohlaví!

5. září 2011 v 22:14 | Crumb ♀
Ahojky,
téma sourozenci říkáte? No dobrá tedy. Jelikož mám tři ségry, můžu do toho také zasáhnout. Ovšem nebudu mluvit o otravování malé sestřičky nebo snad řešit každodenní hádky. I když mám tři sourozence, vždycky jsem žila život jedináčka.
Nejstarší z nás čtyř je Vlaďka (28) potom Dáňa (26), obě dvě má můj táta z prvního manželství. Se svojí druhou manželkou, mojí mamkou měli mě (13) a se svou třetí ženskou, prozatím však pouze přítelkyní, si pořídili Viktorku (1 rok a asi sedm měsíců). Vím, že můj taťka vždycky toužil po Viktorovi, kterého by naučil všechno a pomáhal by mu, zkrátka aby z něho vyrost kluk jako buk. Ovšem to se nezdařilo, splnilo se mu alespoň jméno, i když v ženském provedení.

Pošli mi fotku ve spodním prádle!

30. března 2011 v 19:23 | Leňule Drobílková
Čauky, moje mamka se seznamováním přes internet zkušenosti má. No jelikož s mamkou žijeme asi 4 roky samy, tak hledá "náhradního fotříka". Nejvíc nezapomenutelný se stal vztah s jedním 25 letým týpkem z Benátek nad Jizerou. Mý mamce bude 37, ale tak no co, občas to i přes věkový rozdíl funguje.... Ale tak pravda trošku podezřelý byl. Měl trošku tmavší pleť, cikán to teda nebyl, no ale stejně. Nejdřív vypadal docela mile. Mamce samozřejmě záleželo na mém názoru a mě přišel vážně fajn. Bože jak já tenkrát byla blbá... Mamku si chtěl ale po 2 měsících co se znali vzít. Svatba zařízená a to o tom moje babička s dědou neměli ani tušení. Všechno si zjistil můj pravej táta, a řekl, že pokud si ho opravdu mamka vezme, tak požádá soud aby mě měl ve svý péči, a že by mamka mohla příjít i o práci policistky, protože ten týpek jednou udělal menší podvod. Kupoval si auto a do těch papírů uvedl, že pracuje tam, kde vůbec nepracuje, no a prostě tam lhal. Byl prý mladej a blbej a už to nikdy neudělá. Máma z toho byla celá špatná. Všichni jí říkali, že je to moc narychlo, aby se nespálila, že nás okrade. Můj táta nás sice opustil, kvůli jiné ženské, ale na mamce mu pořád záleží. Chce aby byla šťastná a šlo mu taky samozřejmě o mě, aby se mi nic nestalo. Svatba se zrušila, protože se máma o práci fakt bála, a vůbec tak nějak všechny poslechla, že chvilku počká, a může si ho vzít třeba za půl roku.

Jen o chlebu a vodě!

23. března 2011 v 16:31 | Leňule Drobílková
Ahoj, sice smutné a vážné téma, ale je k zamyšlení. Já sem zastánkyní tohoto názoru: trest smrti bych určitě schválila, ale....

"Dáš si?" "Ne, díky!"

14. března 2011 v 21:09 | Leňule Drobílková
Ahojky, nadpis mluví za vše. Tohle by měl udělat každý. O tom jak strašně nezdravé kouření je, se tady bavit nehodlám, to vědí přece všichni. Já vám přináším pohled nekuřáka....

Když oni tak strašně trpí!

7. března 2011 v 16:15 | Leňule Drobílková
Nazdárek, jedna moje kamarádka je vegetariánka, jenže ne tak docela.....

Š**ací karta?

24. února 2011 v 19:40 | Leňule Drobílková
Ahojky, nadpis je trošku sprostší, ale když vám napovím-občanský průkaz, už tušíte?

Naše mateřština.....xD

22. ledna 2011 v 20:30 | Leňule Drobílková
Ahojky, tak sem se konečně dočkala nějakého normálnějšího témátu.....

Co si přeju pod stromeček?....blbá otázka...xD

14. prosince 2010 v 16:50 | Leňule Drobílková
Ahojky,když sem byla malá už na konci listopadu sem dávala dopis Ježíškovi za okno,samozřejmě ho vzala mamka,i když sem se pak ve škole dozvěděla,že Ježíšek neexistuje,stejně sem dopisy psala asi až do deseti let,no možná i minulej rok,to aby mamka věděla co mi dát...když sem ještě neuměla psát,tak sem na dopis lepila vystřižené obrázky z letáků.....xD......tento rok si přeju akorát chladící podložku pod notebook(z kterého vám právě píšu) pak CD Spejbla a Hurvínka(já vím asi si řeknete,že sem divná,jenže je to poučný a vtipný...:D) a nakonec knížku Dějiny umění....každej sem píše:"Já si nic nepřeju,akorát aby všichni byli zdraví"...to já si samozřejmě přeju taky,ale po celý rok a je taky pravda,že Vánoce nejsou o dárcích,ale o tom,že se maj všichni rádi a sejde se celá rodina....




                    S pozdravem majitelka blogu...........

Můj vzor.......téma týdne

7. prosince 2010 v 20:00 | Leňule Drobílková
Nazdárek,minulé téma týdne bylo takový divný,ale tohle "sa mi páčí"...

Můj vzor:
No tak můj vzor je Anna Lacová,asi ji moc lidí nezná,ale to protože ona vlastně ani moc známá není.Účinkuje v pořadu "Jak se staví sen" jako designérka,a tak se dostáváme k tomu proč právě ona...
Já bych si strašně přála být bytovou architektkou a designérkou,vystudovat vysokou školu umělecko-vytvarnickou obor architektura....

                              tady na té fotce je uprostřed,možná ji poznáte....

Další vzor,nebo spíš idol je pro mne Lady GaGa....ale taková jako ona ai nikdy nebudu,tak to je asi všechno....


                 S pozdravem majitelka blogu....

Déjà vu.........téma týdne

25. listopadu 2010 v 21:03 | Leňule Drobílková
Čauky,tak tohle téma je velmi zajímavé,ale nehlasovala jsem pro něj,protože jsem nejdřív nevěděla co to znamená,pak jsem hlas chěla vrátit zpátky,jenže to bohužel nejde....i když zase v soutěžích je to jedině dobře....


Déjà vu:
Z francouského překladu "již viděno",vyslovujeme: [deʒa vy]
Už se vám to určitě stalo,na něco se koukáte a najednou vám připadá,že ste to už někdy viděli nebo něco slyšeli,....

Déjà vu jako psychologický termín poprvé použil francouzský psycholog Émile Boirac roku 1876 a zpopularizoval v knize Budoucnost psychologických věd (L'Avenir des sciences psychiques, 1917). Prožitek déjà vu je obvykle doprovázen pocitem důvěrné známosti, ale také něčeho zvláštního, neobvyklého až tajemného. "Předchozí" zkušenost je často přikládána předchozímu snu, ale mnohdy je přítomen pocit, že tato zkušenost byla jistě prožita v minulosti.
Zkušenost déjà vu se zdá být dosti běžná, jelikož průzkumy uvádějí, že více než 70% populace uvádí, že pocit déjà vu alespoň jednou zažili.
                                                                                zdroj:http://cs.wikipedia.org

Mě se to stává,třeba když jdu někam, kde sem v životě nebyla, na procházku, tak prostě jeden záběr těch stromů nebo krajiny...připadá mi jako kdybych to prostě někde viděla,jestli ve snu nebo v minulém životě to fakt nevíme....

   Je to složité a zajímavé téma,ale stejně tady každý napíše vysvětlení velmi podobné,takže.....


                      S pozdravem majitelka blogu.....

První vločka................téma týdne

16. listopadu 2010 v 15:38 | Leňule Drobílková
Čauky,co si představim pod první vločkou....hmm.....:


První vločka:
První vločka čili první sníh....to je zajímavé téma...
No tak, taky to máte tak,že se těšíte na Vánoce a sníh, potom na prázdniny a léto a pak zase na Vánoce....já teda jo, jenom si do toho každej zařadí ještě svátek a narozky....=D
Asi tak od konce listopadu, vždycky když se probudim, koukám hned z okna na protější střechu, jestli už náhodou nějaká ta první vločka nespadla...:Djinak vločky jsou strašně zajímavý, např.sou pravidelný, ale můžou být i znetvořený nebo jak bych to nazvala...a hlavně...každá je originál...
 
 

Reklama