Březen 2012

Třináctiletá pipina?

12. března 2012 v 17:30 | Crumb ♀
Ahoj Leni,

je divné psát dopis sama sobě, ale já jsem divná, takže co řešit?
Co ty? Jak se máš? Abych ti řekla pravdu, já právě prožívám nejhorší období života, nebo mi to snad vyvrátíš? Jaké je to být dospělá? Je to horší, lepší, stejné? Pověz! Hlavně se mi teď nesměj, to by mě ranilo. Možná jsem třináctiletá pipina, ale mám srdce! Víš, vy dospělí se mi pořád posmíváte, tedy nám všem. Všichni mě hází do jednoho pytle s mojí generací, ale jak jim říct, že jsem jiná? Píšu si blog, kde se snažím prosazovat své názory a občas i najdu někoho, kdo můj názor sdílí. Většinou by mě podle psaní na třináct ani netipli. Ani navenek nevypadám na třináct, ale ono to prý neni dobře. To si taky pořád stěžujou, že nosíme výstřihy, potom se prý nemáme divit, že nás někdo znásilní. Ale já je ani moc nenosím, skoro vůbec. Oblíkám se normálně, ale připadám si vyspělejší.

Jenže to je možná ten problém. Když jsem na blog napsala jeden článek, že mě ta dnešní mládež štve a že si připadám vyspělejší, našli to spolužačky a naštvalo je to. Jednu jsem tam totiž trochu urazila, ale nemyslela jsem to zle! Podle táty mám prostě ještě spoustu ideálů, podle mě by mělo být všechno správné a dokonalé, jenže tak to v životě nechodí. Já prostě nemám ráda, když spolužáci otráveně koukají na náš oscarový film, rozčilují učitele nebo si jentak uprostřed hodiny vyndají jogurt a vesele svačí. Ale proč mi to vadí? Nemělo by to vadit spíš učitelům? No jasně, že mělo, co já se do toho vůbec motám? Když někdo napíše "totiŠ", "za chvílY",... to mě taky štve! Všude hledám chyby, všechno musí být dokonalé! Jsem asi vážně perfekcionista, ale teda pořádnej a nevyléčitelnej.

No nic, nechme mého perfekcionismu. Víš proč ti píšu tenhle dopis? Aby sis připomněla svoje pubertální období. Není to špatné být puberťačka. Chodíš do školy, ale odpoledne máš volno. Jednou za týden mám sice odpoledku, to se dá však přetrpět. Já ani nevím, co mi vadí. Možná taková svoboda, že ji vlastně ani neumíme využít. Můžeme cokoliv, času máme spoustu, ale ta bezmocnost. Nemáme vlastní peníze, všechno za nás platí rodiče. A ti vždycky nazbyt nemají, aby nám koupili nějakou "kravinu". No představ si to, přesně takové jsi měla problémy!

Občas mám depku, jako každej v mém věku, ale jinak se mám vlastně fajn. Mám tři nejlepší přítelkyně-Terku, Terku a Týnu. Ty mě vždycky rády podrží. Povídáme si na Skypu nebo si píšeme a děláme "non-stopáče". Je nám skvěle a jsem ráda, že je mám.

Za měsíc mi bude už čtrnáct! Za rok už patnáct a dostanu občanku, jenže já ji nechci. Jako malá jsem si ji strašně přála a chtěla jsem být dospělá. Ale čím víc se to blíží, tím méně to chci. Přijít to však musí a beru to z té lepší stránky (ŠP).

Nicméně, nedělej si starosti, měla ses dobře. Teď se máš určitě taky. Máš vysněnou práci architektky, spolehlivého manžela a dvě krásné děti Usmívající se

S pozdravem,
tvé pubertální já