Listopad 2011

Máš zapík?

23. listopadu 2011 v 19:55 | Crumb ♀ |  Názory a kecy
Ahoj všichni,
slibovaná pauza pomalu končí, protože se blíží advent a já začnu psát něco o Vánocích, tak snad tento blog znovu ožije, samozřejmě v dobrém slova smyslu ;-)

Jednou bylo kouření tématem týdne. Tehdy jsem psala určitě příšerný článek typu: Nikdy to nestrčím do pusy. Dnes jsem se rozhodla k tomuto tématu vrátit. Dovolila jsem si přečíst jeden článek na Krásná.cz a tak nějak se mi srovnaly názory. Vždycky se snažím číst i dlouhé komentáře, člověk se tam toho dozví mnohem více a hlavně může ty názory porovnávat. Takže, tady je můj názor na kouření.

Táta, strejda, babička, skoro celá tátova strana rodiny kouří. Pasivní kuřák jsem od mala, protože jak už jsem říkala, vyrůstala jsem s "dospěláky". Takové "rohlíkové pivo" (to se jde takhle o prázdninách v kempu ráno pro rohlíky a omylem se ocitnete v hospůdce, kde si to "jedno" přeci musíte dát) by pro většinu našich známých bez cigarety nemohlo existovat. Já samozřejmě už od kočárku chodím s nimi. Mamča mě kojila zády k ostatním v hospodě a můj táta přišel k baru a povídá: "Deset piv a jeden dětský čaj," "dětskej čaj nemáme," "já vím, my ho máme s sebou, stačí horká voda." Ale teď si zase všichni budou myslet, že mě rodiče zanedbávají, všichni kouří a vychovali mě s panákem v ruce. No s tím alkoholem je to trošku pravda, ale rodiče mě vychovali lépe než dobře. To díky nim se cítím zodpovědnější a vyspělejší než mí vrstevníci. Ale to, že jsem od mala pasivní kuřák je bohužel fakt.


Nikdo nechápe...

11. listopadu 2011 v 16:39 | Crumb ♀ |  já píšu...
Ahojky,
asi na chvíli pozastavím, protože tohle už mě přestává bavit. Stejně mě tu nikdo nechápe, vlastně ani v reálu nemám u nikoho pochopení. Nebaví mě se pořád s někým hádat a vysvětlovat mu, co jsem tím vlastně chtěla říct. Už mě taky nebaví být za debila, jako u předešlého článku. Prostě život beru více vážně než ostatní vrstevníci, no a?

Asi se vrátím na Vánoce, protože mám vymyšlené články, které by mohly pomoci. Taky se těším na vytváření vánočního designu. No, teď tu na dobu neurčitou prostě nebudu psát články, myslím, že to ani většině nevadí, protože to stejně nikdo nečte.

Zatim, Crumb ♀ :(

A kuře není kamarád?

8. listopadu 2011 v 22:10 | Crumb ♀ |  Názory a kecy
Ahoj,
no tak ale tohle zjištění mě vážně naštvalo:

Jestli je to hláška z filmu Nemo, jak mě po přečtení článku informovala kamarádka, tak to v té anketě stejnak nemá co dělat, protože nikdo nechce, abyste jedli akvarijní rybičku. No ale, já kráva samozřejmě věřím Facebooku, že?
Ale ona je to vlastně pravda, každé Vánoce se bouří ochránci zvířat kvůli zacházení s kapry, ale na drůbež a prasata až se zapomíná. S nima také kolikrát není zacházeno, tak jak by mělo.

Podle mě je kapr na Vánoce prostě tradice a snad nikdy jsem řízek ke štědrovečerní večeři neměla. Jsem docela pověrčivá a tak se snažím takovou tu klasiku udržet. Když ne kapra, alespoň toho pangase (ačkoliv je to prý nejméně kvalitní ryba, často zaměňována za mořskou), tresku, popř. jinou rybu. Chápu, někomu prostě kapr nechutná, např. kvůli kostem. Ten, kdo se ale vymlouvá na 'chuť rybníka' (tato odpověď v anketě také byla) asi patří do velké rodiny. Doporučuje se totiž koupit raději dva menší kapříky než jednoho 'macka'. Velký kapr totiž bahenní pachuť mívá.

Příjde mi, že generece po generaci se snižuje 'chuť na ryby'. Řekla bych, že určitě polovina teenagerů ryby nejí, ale je to škoda. Někdy je to možná zaviněno výchovou nebo vsugerováním špatné přípravy, kdo ví. Dneska jsou všichni strašně vybíraví. Já se na táboře nejedenkrát styděla, protože jsem to vždycky dojedla, ale ostatní ohrnovali nos nad mákem, špenátem, krupicovou kaší, čočkou,... Tohle je strašné.

Ryby obsahují zdravý tuk a vitamín F, který pozitivně působí na náš mozek a lépe se nám myslí. Je tedy veliká chyba, že ryby do jídelníčku kromě Vánoc moc nezařazujeme.

Nedávno jsem četla článek o tom zda ryby mohou cítit stres a bolest. Není to věděcky dokázané, ale ani to není vyvrácené. Měli bychom tedy na ně brát ohled stejně jako na ostatní zvířata určená ke konzumaci. Ale řekněte mi, berou ohled i na to kuřátko?

Já jsem zastáncem názoru 'koloběh života'. Prostě to tak je, maso se jedlo, jí se a asi jíst bude. Je sice pravda, že látky z něho se dají nahradit, ale k pestrému životnímu stylu kousek masa prostě patří. Ona taková antilopa, když ji loví lev, taky není úplně šťastná a nic proti tomu nemáme. Jsme všežravci a v životě to tak je. Ale na druhou stranu, někteří obchodníci tohoto názoru využívají a zvířata mnohdy vážně trpí. Při výběru masa, bychom měli dbát na jeho původ a kvalitu. Nejlepší volbou je Bio maso. Bio farmy mají mnohdy jatka přímo na místě a zvířata nejsou tedy vystavována žádnému stresu. Možná si trošku připlatíme, ale buce to stát za to. Takové maso je totiž také mnohem chutnější a kvalitnější.

Zajímá mě váš názor popř. odůvodnění, proč ryby nejíte. Jen se vyjádřete, zdá se mi to jako aktuální téma!

Zatim Crumb ♀ :)

Článek byl poupraven. Názor mám stejný, jen jsem si uvědomila, proč to ostatní nechápají. Jsou přeřazené odstavce a sem tam něco doplněného. Názor jsem ale nezměnila, abyste si nemysleli, že si přečtu komentáře a radikálně změním názor, to ne.


Dětství v pr*eli

1. listopadu 2011 v 20:57 | Crumb ♀ |  Leňule fotí
Ahojky,
tento název spíše vystihuje jednu mojí fotku, kterou za chvilku uvídíte. Už jsem dlouho žádný výtvor nepřidala, takže to napravuju.

Ono to tak vlastně je. Je mi třináct let, jsem v osmé třídě, patřím k těm starším. Pomalu si začínám uvědomovat, že mám kus života za sebou. Například letošní tábor. Užila jsem si ho mnohem víc, než ty předešlé roky. Jako puberťáka mě více lákalo chodit po večerce na cizí chatky a ochutnat alespoň jednou tu tak zakázanou věc jmeném cigareta. No, většině vrstevníkům to příjde zcela normální věc na denním (když nesjou peníze, tak popřípadě týdenním) pořádku. Já si kouření zakazuju, ovšem chtěla jsem to alespoň zkusit. Nechutnalo mi to, ale ten pocit adrenalinu a frajerství je úžasný. Říká se přece:"Zakázané ovoce nejlíp chutná," už i Eva v ráji to věděla.

Na světě sice otravuju pouhých třináct let, ovšem bez zkušeností úplně nejsem. Díky maminčiným problémům v lásce už si dám pozor na kluky, například. Dětství jsem prožila většinou v kolektivu dospělých. Jelikož jsem jedináček a v té době jsem měla jen dvě o deset let starší sestry, s dětma jsem kromě školky a školy moc nebyla. Vyjímkou známých a různých hřišťátek a tak. Dost jsem od dospěláků pochytila. Někdy mám vyloženě rozumný názor. Jenže ve mně jsou dvě osobnosti. Hrozně vážný a rozumný človíček a potom puberťácký naivní snílek. Ve škole raději zapojuju do hry toho rozumného skřítka, ale o přestávkách a s kamarády převládá ten vysmátý puberťák s naivními sny.