Young, wild & free!

13. listopadu 2012 v 20:40 | Crumb ♀ |  témata týdne
Zdravím tu hrstku lidí, která zavítala na můj blog :)

Trochu navážu na téma týdne, o kterém jsem filozofovala minule a to na alkohol. Nechci tím říct, že moje osobnost je s ním nějak zásadně spojena, ale jistou souvislost to má.

Možná jsem na to mladá a upřímně je mi to jedno. Když si člověk trošku popije s kamarády a umí pít s mírou, není na tom nic špatného, to už přeci víme. Mám celý život před sebou a nechci řešit, zda je něco rakovinotvorné, budu po tom mít ekzém nebo se potom zhubne desítky kalorií. Kdyby se měl člověk zabývat vším, na co nás upozorňují různé průzkumy a rádoby vědecké experimenty, nemohli bychom nic a mohli všechno.

Řekla jsem si, že to prostě řešit nebudu. Samozřejmě, že si ohlídám, abych si neprochlastala játra nebo nezačala kouřit a nezdevastovala si plíce. Někdy si dám panáka s přáteli a pokouříme u toho vodnici a já na tom prostě nevidím nic špatnýho. Možná to někdo za užívání nepovažuje, já holt ano a vyvrátit si to nenechám.

To ovšem neznamená, že takhle prožiju celý mládí. Jsou i jiné činnosti, ale proč to nenechat volně plynout? Naskytne-li se příležitost, půjdu, pokud ne, tak se nic neděje. Žiju jenom jednou a mládí je nejkrásnější období života, tak mi prosím promiňte, že toho využívám.

Až budu moct, chci chodit na zábavy, do tanečních a využít každou příležitost bavit se. Stejně tak bych se chtěla podívat na různá místa a spoustu věcí ještě zkusit. Třeba se všechno nepovede, ale nu což, vždyť na tom nezáleží.
 

Alkohol nosíme naruby ;)

18. října 2012 v 19:01 | Crumb ♀ |  témata týdne
Ahoj,
tak jsem po pauze zase zpátky :) Ano, ano, pořád odcházím a zase se vracím, ale což, je to můj blog a já si do svého blogu klíďo píďo budu chodit jako do holubníku ;)

Alkohol? Právě jsme alkoholy brali v chemii, ale o tom ten článek asi být nemá, že?
Má to snad být o tom, jak je hnusný a odporný a o tom, že škodí, nebo o tom, jak se díky němu cítíme sebevědomější a zapomeneme na starosti a každodenní stres?

Naše zemička je "země piva", snad do každého vánočního cukroví (nejen vánočního) přidáváme Rychlou Univerzální Medicínu, no a naše moravská vína také nepatří k těm nejhorším, ba naopak. Alkohol se mnohdy vyklube v jakousi tradici, jako na té Moravě například. A když jsme u tradic, můžeme přejít ke kultuře a našemu jídlu, k němu to pivečko po knedlu vepřu zelu prostě neodmyslitelně patří. Alkohol je vlastně součást světového dědictví. To máme české pivo; moravské, francouzské, italské nebo argentinské víno; skotská a irská whiskey; ruská vodka; japonské saké nebo slovenská pálenka. A to zdaleka není všechno. No, umíte si ještě bez ethanolu představit život?

*Originální titulek článku*

9. května 2012 v 19:39 | Crumb ♀ |  témata týdne
Po dlouhé době vás opět zdravím :)
Nějak mi docházejí náměty na články a témata týdne stály za starou bačkoru, až teď konečně přišlo něco kloudného, k čemu bych se mohla vyjádřit.


Já se už kolikrát snažila být originální, ale stále zjišťuju, že čím víc se snažím, tím více se někomu (něčemu) podobám. Zajímavý ukáz, že?

Ale jak zařídit, abych na originalitu nemyslela a řídila se prostě podle svého a nebyla ničím ovlivňována?

Někdo mi kdysi říkal, že spoustu spisovatelů a tvůrců nemá doma třeba televizi, aby jim to nepokazilo inspiraci, no něco na tom bude.

Když si vezmu svůj a den a věci, které mě mohou ovlivňovat, tak je toho celkem hodně. Ráno vstanu a při snídani koukám na televizi-jeden z největších vlivů, to co vidíme se snažíme napodobovat, slyšíme, co se děje. Potom cestou do školy potkám spoustu lidí, různě oblečených. Ve škole kromě lidí slyším odlišné názory, jak od učitelů, tak od spolužáků. Po škole sednu k počítači a zkouknu Facebook-ten největší uzel názorů, obrázků, fotek a informací. Denně také poslouchám hudbu, čtu knížky nebo sleduju filmy.

Je tedy velmi těžké nenechat se ovlivnit. Když jsem kupříkladu chtěla složit písničku, nemohla jsem přijít na melodii, která by nepřipomínala žádnou písničku. Nebo jsem chtěla vyfotit fotku a nenapadlo mě nic, co by ještě neexistovalo. Každý názor, obrázek, melodie, to všechno nám jakkoliv utkví v paměti a ani o tom nevíme (zatímco některé věci tam utkvívat nějak nechtějí ;)). Pak se marně snažíme vymyslet "něco originálního", ale jak, když se nám tam motá nápad někoho druhého a ani o tom nevíme?

Dřív jsem byla zastánce originality (viz Originalita nade vše) i teď samozřejmě jsem, ale nesmí se to brát tak vážně. Přeci jenom v dnešní době je velmi složité vymyslet něco, "co tu ještě nebylo". Stačí detaily, jako nápis na tašce, názory nebo vlastní citát. Když se moc snažíme o originalitu, nemusí se vůbec dostavit, ba naopak. Každý člověk je originál, nejsou dva stejní lidé. Můžeme se ale od davu odlišit oblékáním či snad odlišnámi názory, ale jedno vám můžu říct určitě: originální to bude vždycky, když to bude spontání a nebudeme o tom přemýšlet ;)


Tak se mějte, Crumb ♀ :)
 


Třináctiletá pipina?

12. března 2012 v 17:30 | Crumb ♀
Ahoj Leni,

je divné psát dopis sama sobě, ale já jsem divná, takže co řešit?
Co ty? Jak se máš? Abych ti řekla pravdu, já právě prožívám nejhorší období života, nebo mi to snad vyvrátíš? Jaké je to být dospělá? Je to horší, lepší, stejné? Pověz! Hlavně se mi teď nesměj, to by mě ranilo. Možná jsem třináctiletá pipina, ale mám srdce! Víš, vy dospělí se mi pořád posmíváte, tedy nám všem. Všichni mě hází do jednoho pytle s mojí generací, ale jak jim říct, že jsem jiná? Píšu si blog, kde se snažím prosazovat své názory a občas i najdu někoho, kdo můj názor sdílí. Většinou by mě podle psaní na třináct ani netipli. Ani navenek nevypadám na třináct, ale ono to prý neni dobře. To si taky pořád stěžujou, že nosíme výstřihy, potom se prý nemáme divit, že nás někdo znásilní. Ale já je ani moc nenosím, skoro vůbec. Oblíkám se normálně, ale připadám si vyspělejší.

Jenže to je možná ten problém. Když jsem na blog napsala jeden článek, že mě ta dnešní mládež štve a že si připadám vyspělejší, našli to spolužačky a naštvalo je to. Jednu jsem tam totiž trochu urazila, ale nemyslela jsem to zle! Podle táty mám prostě ještě spoustu ideálů, podle mě by mělo být všechno správné a dokonalé, jenže tak to v životě nechodí. Já prostě nemám ráda, když spolužáci otráveně koukají na náš oscarový film, rozčilují učitele nebo si jentak uprostřed hodiny vyndají jogurt a vesele svačí. Ale proč mi to vadí? Nemělo by to vadit spíš učitelům? No jasně, že mělo, co já se do toho vůbec motám? Když někdo napíše "totiŠ", "za chvílY",... to mě taky štve! Všude hledám chyby, všechno musí být dokonalé! Jsem asi vážně perfekcionista, ale teda pořádnej a nevyléčitelnej.

No nic, nechme mého perfekcionismu. Víš proč ti píšu tenhle dopis? Aby sis připomněla svoje pubertální období. Není to špatné být puberťačka. Chodíš do školy, ale odpoledne máš volno. Jednou za týden mám sice odpoledku, to se dá však přetrpět. Já ani nevím, co mi vadí. Možná taková svoboda, že ji vlastně ani neumíme využít. Můžeme cokoliv, času máme spoustu, ale ta bezmocnost. Nemáme vlastní peníze, všechno za nás platí rodiče. A ti vždycky nazbyt nemají, aby nám koupili nějakou "kravinu". No představ si to, přesně takové jsi měla problémy!

Občas mám depku, jako každej v mém věku, ale jinak se mám vlastně fajn. Mám tři nejlepší přítelkyně-Terku, Terku a Týnu. Ty mě vždycky rády podrží. Povídáme si na Skypu nebo si píšeme a děláme "non-stopáče". Je nám skvěle a jsem ráda, že je mám.

Za měsíc mi bude už čtrnáct! Za rok už patnáct a dostanu občanku, jenže já ji nechci. Jako malá jsem si ji strašně přála a chtěla jsem být dospělá. Ale čím víc se to blíží, tím méně to chci. Přijít to však musí a beru to z té lepší stránky (ŠP).

Nicméně, nedělej si starosti, měla ses dobře. Teď se máš určitě taky. Máš vysněnou práci architektky, spolehlivého manžela a dvě krásné děti Usmívající se

S pozdravem,
tvé pubertální já




21. století?

18. února 2012 v 20:58 | Crumb ♀ |  Názory a kecy
Ať chceme či nechceme, čas plyne dál a s ním se lidstvo vyvíjí. Ale otázkou je, zda k lepšímu nebo k horšímu.

(Skoro) celý svět propojuje internet. Facebook mají mladí i staří. Informatika je povinný předmět stejně jako matematika či čeština. Počítače ovládájí svět a to doslova. Jejich význam stoupá. Bez nich bychom neudělali skleničky nebo talíře. Kdyby vypojili internet, počítače, celý svět by se zbláznil...

Bohužel je to tak a nic s tím nezmůžeme, ale je potřeba toho využít a ne se nechat ovládat.

Žijeme ve světě, kdy se oblíbenost měří podle počtu přátel na Facebooku nebo podle počtu "Like" na fotkách. Místo toho abychom si vyprávěli vtipy, sdílíme je. Facebook není špatný, jen lidi ho využívají ke špatným věcěm.

Já bych se chtěla vrátit do doby, kdy internet neexistoval. Trávili jsme více času venku s kamarádama, teď si s nimi místo toho povídáme přes Skype...

Je to smutné, ale to všichni víme. Po celém internetu koluje hromada videí o tom, jak je Facebook a vlastně celý internet škodlivý nebo jak s ním ztrácíme čas. Ale přiznejme si na rovinu, že každý si po zhlédnutí (přečtení) řekne: "Hm," a nijak to neřeší. Možná bychom chtěli řešit, ale jak?

Sama trávím u počítače několik hodin děnně. Ale ani ne tak na Facebooku, jako na Skypu. Prostě si povídám s kamarádkou, se kterou se jinak vídám jednou za 14 dní. Ale nejvíc mě mrzí to, že když spolu jsme, trávíme stejně nejvíc času na té krabičce, co se do ní kliká a furt jenom tupě čumí, do notebooku.

Jenže co s tím? Ona je venku zima a je pravda, že se moc věcí dělat nedá, ale jak to dělali tenkrát? Dneska je pro nás problém vyšlapat kopec a stěžujeme si na každou volovinu. A když už jdeme ven, nafotíme nějaké fotky, které potom stejně umístíme na Facebook, abychom vypadali, že vůbec nejsme líní. Ale namísto toho, abychom si něco zahráli, čekáme, kdy už přibydou komentáře a "lajky".

Why?
Pourquoi?
Proč?

I know, I know!
Because life is a bugger...

Crumb ;)

Další články


Kam dál